THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pokud jste si snad říkali, kamže to zmizela Aneta Langerová po desce „Dotyk“, jistě už víte, že nikam daleko. To jen snaha o trochu jiný směr, než kam ji nasměroval debut „Spousta andělů“, přinesla pouze vyklizení čelních míst ze všech těch Slavíků, TýTý a já nevím kterých soutěží popularity ještě. A tak tu teď máme Anetu takovou, jakou si ji oblíbilo nejvíce lidí - tedy příjemný, pevný a sytý hlas v nenáročném (převážně) rocku, s produkcí, jaká se v našem státě tlačí kdekomu, s účastí všech těch M. Ledvinů, F. Horáčků, O. Petrů a dalších. Mezi to nejpovedenější rozhodně patří první singlovka „V bezvětří“ (která návrat do původních kolejí už předem avizovala), zajímavě zaranžovaný „Jedináček“ z hitmakerského šuplíku Oskara Petra, svižně našlápnuté „Pokušení“ s vypjatým refrénem nebo třebas parádní dupačka „Dokola“. Protipól hledejme v odrhovačkách typu „Stačilo říct“, a i ve značné části textové výplně (jako vystřižené z dívčího deníčku) s otřesným vrcholem: „Stačilo říct, že ty a já, jsme minulost pouhá, stačilo říct, že ty a já, už nejsme láska...“ BRR. Pokud od současné Anety nebudete chtít víc, než jen volně plynoucí příjemnou muziku, jste na správné adrese. Občas se jí povede odpíchnout do vyšších obrátek, většinou je ale taková, jaká asi chtěla a měla být. Totiž nekonfliktní, lehko stravitelná.
5 / 10
Dotyk (2007)
Spousta andělů ...na cestě (DVD) (2005)
Spousta andělů koncert (2005)
Spousta andělů (2004)
Neuráží mě to
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.